Jak poznat kvalitní tabák?

Není tabák jako tabák, to je snad jasné. Když koupíte „levné“ cigarety za šedesát krabičku, sice je to při pravidelném kouření docela pálka, ale moc si nepochutnáte. Když už totiž musíte blafat, zkuste aspoň jednou opravdovou kvalitu. Ovšem pozor, hrozí vám, že už se budete k původním, smradlavým a nízkorozpočtovým cigaretám jen těžko vracet.

Po čem tedy sáhnout, když si chcete opravdu popotáhnout kvalitu? Lepší než cigarety jsou doutníky. Pořádně macaté, nebo naopak tenké, to je jedno. Spíš se zaměřte na typ. Jsou totiž dva druhy. Jednak vlhké doutníky, které se musejí uchovávat ve speciálním vlhkém prostředí, takže jsou cennější, ty mají dlouhou náplň. To znamená, že jsou srolované z celých tabákových listů. Suché doutníky s krátkou náplní jsou tvořené nasekanými tabákovými listy a jsou většinou balené strojově. Kvalitnější jsou tedy ty vlhké. Jestli si budete chtít užít opravdu luxus, rozhodně vsaďte na doutníky z Karibiku. Určitě není potřeba říkat, že kubánské doutníky, což je samozřejmě Karibik, patří mezi špičku.

Pár rad pro začínající kuřáky doutníků

Kouření doutníku je hrozná věda. Musí se totiž správně zapálit, správně kouřit, ideální popotahovat ve správném intervalu, neoklepávat a hlavně nešlukovat. Doutník si máte užít pro jeho tabákovou chuť a vůni, takže šetřete plíce. Základem je nekouřit doutník nalačno, dobře ho oříznout a správně zapálit - po celém obvodu rovnoměrně, což se nejlíp dělá jeho postupným točením. Je ale potřeba dávat pozor na to, aby se plamen nikdy nedotýkal při zapalování doutníku, zapaluje se jen žárem. U vlhkých doutníků je konec, který se dává do úst uzavřený a je ho potřeba oříznout. K tomu jsou nejlepší dvoubřité gilotinky anebo nůžky. Ořezává se jen úplná špička, která tvoří jakoby zúžený konec, jestli to chcete odborně, tak jen tzv. rameno.

Na správné kouření doutníku je pak potřeba dost času a trpělivosti, protože se musí kouřit pozvolna, aby se nepřehřál nadměrným popotahováním. Potáhnout by se mělo vždycky každých přibližně 30 – 90 vteřin, ideálně zhruba 45. Doutníky se neoklepávají. Stejně tak se netípá do popelníku, ale nechává se dohořet, jinak si zamoříte místnost smradlavým dýmem.

Jaké doutníky si můžete koupit a kolik za ně zaplatíte?

U suchých doutníků zaplatíte v rozmezí od zhruba 50 korun za balení 5 kusů, až po ceny kolem 1000 korun za balení 20 nebo 25 kusů. V tom dražším rozmezí suchých doutníků najdete třeba značku El Guajiro, zatímco spodní mez tvoří například značky Villiger, Just Black Tip nebo Stanislaw, ale všechny tyhle značky produkují doutníky v různých cenových relacích. Střed pak tvoří třeba doutníky Peterson, Grenadiers, Partagas nebo Romeo Y Julieta.

U vlhkých doutníků je spodní cenová hranice podobná – kolem 50 korun, ovšem tentokrát už za kus a vyšplhat se podle kvality můžete až na 500 korun za kus. Pak se prodávají taky balení po třech, pěti, šesti, deseti nebo i 25 kusech, které začínají na spodní hranici kolem 500 korun. Nejvíc, co pak můžete za vlhké doutníky zaplatit je kolem 17 tisíc za balení 30 kusů.

Ze známých značek se dají vybrat třeba tyhle: Quintero, Casa de Garcia, Stanislaw, Romeo Y Julieta, Montecristo, Bolivar, Elizabeth Cigars, Peterson, Trinidad, Don Antonio, A. Turrent, Orient Express. Je jich ale mnohem víc a naprostá všechny jsou z Karibské oblasti. Nejvíce jich je z Dominiky, Kuby a pár z Hondurasu a Mexika.

Společnice dýmka

Jestli doutníkům moc nehovíte, nebo na ně prostě nemáte finance, je tu vždycky ještě druhá možnost a tou jsou dýmky. Koupíte jednu a pak už jen cpete podle svého výběru tabák do dýmky. Těch je nespočet, a to jak vůněmi, tak i chutí, takže si můžete zapálit, na co zrovna máte náladu. Ani u dýmky se ale nemá šlukovat, takže by se dalo říct, že tyhle dva způsoby kouření jsou dokonce o něco zdravější než klasické cigarety. Navíc tu nehoří žádný papír, další plus.

Kdybyste si tedy měli vybrat, co si zapálíte, nejsou už cigarety trochu pasé?