Etiketa oslovování aneb Rukulíbám, milostpaní!

Oslovování je věc, se kterou se setkáváme denodenně. Ať už v práci s kolegy, na úřadě, v obchodě… Možná si říkáte, že to je oblast, kterou dobře znáte a nic vás nemůže překvapit. Ale jste si opravdu zcela jistí, že je vaše oslovování v souladu s pravidly etikety? Asi vás nenapadne, pokud začínáte v nové práci, oslovit svého nového šéfa „nazdar, Karle, já jsem Tomáš a budu tady dělat, tak si potykáme“. Ale víte, jak správně oslovit ženu nebo kdy oslovovat danou osobu jejím titulem?

Co se týče oslovování žen, všechny dámy se oslovují ‚paní, bez ohledu na to, jestli mají v občanském průkazu v kolonce stav ‚svobodná‘ nebo ‚vdaná‘. Výjimka je povolena, pokud si dotyčná žena vysloveně přeje, aby jste ji oslovovali slečnou. Jestliže vás šedesátiletá dáma opraví s tím, že je stále slečna, zdržte se komentářů, protože tady platí pravidlo, že oslovujete vždy tak, jak si to daná osoba přeje. Během návštěvy doktora asi neřeknete: „Dobrý den, slečno doktorko“, i když víte, že je dotyčná svobodná. Nebo oslovení ‚slečna‘ si můžete dovolit jen vůči velmi velmi mladé dívce.

Jak je to vůbec s oslovováním tituly? Jestliže se vám žena představí jako inženýrka Nováková, budete ji oslovovat ‚paní inženýrko‘. Pokud vám dá vizitku, na níž je titul, je to totéž. I kdyby však žena titul měla, ale nebyl by uveden na vizitce, ani by se vám tak nepředstavila, budete ji říkat ‚paní Nováková‘.
Akademické tituly (inženýr, profesor, magistr, docent, apod.) se používají při oslovování zejména v prostředí, kde jsou obvyklé (například na univerzitách si většina kantorů na titulech vyloženě zakládá, takže pokud má někdo před jménem řadu významných titulů, raději neriskujte případné problémy, do kterých byste se mohli dostat oslovením ‚paní Nováková‘, namísto ‚docentko Nováková‘). Nebo víte-li, jak jsou důležité pro danou osobu (existují jedinci, kteří si na titulek vyloženě zakládají, tak pozor!). Vždy však musíte znát titul s jistotou přesně (není inženýr jako inženýr). Ovšem ani tady by se to nemělo přehánět a místo oslovení ‚magistro, docentko, profesorko Nováková‘ volit titul nejvýznamnější. Akademické tituly (doktor, inženýr) jsou na vizitkách uváděny před jménem. Naproti tomu vědecké hodnosti (kandidát, doktor věd) bývají za jménem.
Etiketa se mění, stejně jako způsoby oslovování. Dnes už stěží uslyšíte ,rukulíbám, milostpaní‘ nebo ,jak se dneska máte, mladá paní‘ (tedy pokud se nedíváte na nějakou filmovou klasiku s Oldřichem Novým).
V některých situacích se můžete setkat s důvěrnějším vykáním. Například šéf může svou sekretářku oslovit: „Jednu kávu, Janičko.“ Dotyčná Janička by si však měla dávat pozor na odpověď, a asi by nebylo zcela vhodné, kdyby mu odpověděla: „Ano, Toníčku, už ti ji nesu.“

A jak je to s tykáním? Tady platí stejná pravidla, jako u představování: žena nabízí tykání muži (velmi vážený muž má však právo navrhnout tykání ženě první), nadřízený podřízenému (pokud vám nadřízený tyká, vy mu můžete tykat pouze tehdy, když vám to sám navrhl; ve vztahu nadřízený-podřízený jde věk a pohlavní stranou – výrazně mladší šéf vám tudíž může navrhnout tykání první) a starší mladšímu. Vzhledem k tomu, že tykání vždy nabízí společensky významnější osoba, nemůžete jej prakticky odmítnout. Zapomeňte tedy, že pokud vám žena nabídne tykání, vy odvětíte: „Ne, děkuji. S vámi si tykat nechci.“ Ovšem výjimka potvrzuje pravidlo. Může se stát, že vám navržené tykání nebude příjemné (ne s každým chceme navázat bližší kontakt). V takovém případě byste měli dané osobě taktně naznačit, že byste raději setrvali u vykání.

Jak navrhnout někomu tykání? Ať už se jedná o kolegu v práci, kterého potkáváte denně, nebo někoho jiného, na koho často narážíte… Tykání často předchází vzájemné vykání s oslovením křestním jménem (přejít na vykání tak bývá snazší). Vyčkejte na vhodný okamžik (oběd, firemní večírek…). Nejčastější formule je ,mohli bychom si tykat?‘ Pokud dotyčný souhlasí, následuje většinou představení křestními jmény a tykání je zpečetěno navždy, a to doslova. Návrh už nelze vrátit zpátky, a jestliže ze sebe nechcete udělat nespolečenského barbara, na návrat k vykání zapomeňte (proto byste si měli dobře rozmyslet, koho si pustíte blíže k tělu).
Tykání většinou doprovází podání ruky, polibek, nebo také přípitek. Pozor však na situace, kdy omámeni alkoholem navrhnete někomu tykání a další den v práci se nestačíte divit, s kým jste se přes noc stali kamarádi. Na to pozor!
Osoba společensky významnější (žena) nabízí tykání osobě společensky méně významné (muži). Ale co když je on výrazně starší a ona na druhou stranu výrazně mladší? Tady závisí na řadě faktorů - jestli se oba setkávají pracovně nebo společensky, jaký je mezi nimi vztah, jak dobře se znají nebo jak se k sobě chovají. Pro tento případ neexistuje žádné univerzální pravidlo.
A na závěr, pokud znáte jménem dotyčnou ženu, nebojte se jej použít. Nejen ženy, ale i muži rádi slyší, když je někdo osloví jejich jménem. Není tomu tak? A navíc tím svému protějšku zalichotíte a získáte si jeho sympatie.

Rekapitulace:

• ženu oslovujte vždy ,paní‘ (pokud vám neřekne, abyste ji oslovovali ,slečno‘)
• pokud se vám žena představí titulem, používejte jej (dobrý den, inženýrko Nováková)
• oslovujte akademickými tituly, nepřehánějte to však s nimi
• na důvěrnější vykání pozor
• tykání nabízí vždy žena muži, nadřízený podřízenému, starší mladšímu
• ve vztahu nadřízený-podřízený jde stranou věk a také pohlaví (mladší šéf vám může navrhnout týkání)
• s návrhem na tykání vyčkejte na vhodnou příležitost (firemní večírek…)
• tykání doprovází podání ruky, polibek nebo přípitek
• pokud vám tykání nabídne společensky významnější osoba, není vhodné jej odmítnout
• nebojte se používat při oslovování jméno dané osoby (tedy pokud jej znáte)