Etiketa – placení v restauraci, jak se dává spropitné
V dalším díle o etiketě stolování se zaměříme na to, čemu by se možná někteří rádi vyhnuli – a to je placení. Podíváme se také na to, v jaké výši se dává spropitné nebo si zodpovíme ožehavou otázku – kdo to všechno zaplatí (muž, či žena?). Dále se zaměříme, kde si odložit kabáty po vstupu do restaurace a další užitečné rady.
Kabáty patří do šatny
V lepších restauracích bývají šatny, kde byste si měli odložit kabáty. Ty byste neměli nechávat přehozené přes opěradlo židle nebo je odkládat na vedlejší židli. Ženě byste měli pomoci svléknout kabát a jeho uložení v šatně obstaráte již sami. V minulém díle o etiketě stolování jsme si říkali, že do restaurace vchází první muž. Při jejím odchodu je to přesně naopak. Vyzvednete kabáty z šatny a pomůžete žene se obléct. Poté se nebudete snažit vměstnat do dveří první a dámě nezabouchnete dveře přímo před nosem. Ale žena vychází v tomto případě první a vy jí, pánové, nezapomenete přidržet dveře!
Kdo platí v restauraci? Muž nebo žena?
Po jídle přichází na řadu nevyhnutelné - placení (bohužel je to tak, tedy pokud nejste majitelem dané restaurace). Určitě nejeden z vás zažil to trapné ticho, kdy číšník položil účet na váš stůl a vy jste si položili otázku, kdo to zaplatí. Platit může kdokoli z páru. Buď se na útratu složíte, nebo se v placení postupně střídáte. Pokud pozvete ženu do restaurace, měli byste účet zaplatit vy (tady platí jednoduché pravidlo: kdo zve, ten platí). Příště (tedy pokud nějaké bude, že?) by vás zase mohla pozvat na oplátku žena a v placení byste se mohli střídat. Nebo existuje i další varianta – každý zaplatí svou část. Abyste však předešli tomuto trapnému tichu, bylo by dobré se na způsobu placení domluvit ještě před samotným vstupem do restaurace.
Takže si to ještě zopakujeme. Pokud zvete, měli byste zaplatit i účet. Proto si raději vybírejte podnik, kde vás večeře nebude stát jako nákup ojetého auta. Ovšem pokud na to máte dostatek financí, proč ne… Snažte se chovat jako gentleman a ne se snažit hledat zadní východ z restaurace při pohledu na výši účtu nebo se zavřít na záchodě s tím, že dáma to zaplatí sama.
Platba v deskách a jak dávat spropitné
V lepších podnicích vám přinesou účet „schovaný“ v deskách, do kterých vložíte příslušný obnos. Jestliže například platíte za večeři 600 Kč a vy máte pouze 1000 Kč, nemusíte se obávat, že si číšník nechá 400 Kč jako spropitné. Obsluha je vám nucena přinést zbytek do poslední koruny, vy se pak následně rozhodnete, v jaké výši jí "dýško" necháte (může se však stát, že vám přinesou dvě dvoustovky a vy nebudete mít na spropitné, v takovém případě požádejte číšníka, aby vám peníze rozměnil). Běžně se nechává spropitné ve výši pěti až deseti procent. Záleží kromě spokojenosti mimo jiné na cenové úrovni restaurace. Pokud jste si vybrali opravdu luxusní restauraci, kde vás pár chodů vyšlo celkem na šest tisíc (ano, existují i podniky, kde není vrcholem kulinářství guláš se šesti za stovku), asi vám nikdo nebude zazlívat ani vás nutit, abyste nechali spropitné ve výši 600 Kč.
Platba kartou v restauraci a spropitné
Pokud se rozhodnete platit kartou, máte na výběr ze tří možností. První variantou je, že o spropitné navýšíte placenou částku (zaokrouhlení směrem nahoru). Nebo na platebním terminálu vyplníte navíc kolonku Spropitné (Tips), tyto dvě hodnoty sečtete a platbu v celkové hodnotě potvrdíte. Tyto možnosti však mají jednu nevýhodu pro obsluhu – peníze budou připsány na účet restaurace včetně spropitného. V takovém případě je asi nejlepší variantou dát dýško číšníkovi v hotovosti do desek s účtem.
Čtete také
Spropitné v zahraničí
Chystáte-li se na večeři v cizině, je dobré si předem o placení spropitného v dané zemi předem něco nastudovat. Existují totiž zahraniční země, kde je již spropitné předem zaúčtováno v útratě. Doporučujeme předem prohlédnout si účet. Možná zjistíte, že je již na účtu příslušná položka. Například v Itálii ji označují benandata, coperto případně couvert. Podobně i ve Velké Británii můžete najít spropitné již na účtence.
Jestliže na účtence spropitné nenajdete, obvykle se podobně jako v Česku dává v restauraci v zahraničí spropitné do 10 procent. To platí především pro Evropu či restaurace v afrických letoviscích. V Severní Americe je situace trochu jiná. Zde jsou platy obsluhujícího personálu výrazně nižší a jsou fakticky závislí na dyšku. Výše spropitného v USA a Kanadě se tak pohybuje v rozmezí 15 - 20 procent útraty.
Na druhé straně existují i země, kde se dýško v restauraci vůbec nedává nebo jen minimální. Například v Holandsku či Belgii je obvyklé zaokrouhlit útratu na euro nahoru, maximálně na dvě až tři eura. Rozhodně není zvykem dávat obvyklých 10 procent. V Japonsku byste pak spropitným naopak personál restaurace urazili.
Přidejte si nás na Facebook a dozvíte se včas novinky, aktuality a rady!